Bezpečně na hory - Na hory s dítětem
Kibubazin č. 345, 4. července 2023
Text: Mateja Pšeničnik
Čeká nás plno zážitků v horách a kopcích. Pokud sami rádi chodíme do kopců, chceme se o tyto chvíle podělit se svými potomky. Je ale potřeba začít postupně, abychom je neodradili od chůze příliš náročnými výstupy. Možná napoprvé se vydejme na výlet, který trvá jen hodinu nebo dvě, ale pak postupně zvyšujme čas a náročnost. Rodiče by měli pozorovat, jak děti reagují na prostředí, jak chodí, co je přitahuje, kde se chtějí zastavit a podobně. V první řadě musí pochopit, jak dítě prožívá kopce, aby si později mohly vybrat vhodné destinace, které dítě osloví. Tajemství je ve správné motivaci, a pokud umíme dítě dobře ‚číst‘, rychle dosáhneme toho, že s námi bude chodit rádo.
Foto: Mitja Tofant
Foto: Karin Golja Košuta
Pro pohodu dětí při výletech do hor je důležité i jídlo. Mějme s sebou alespoň nějaké jídlo, které má dítě doma a má ho rádo. Když se dostaví únava z chůze, děti většinou nejsou nadšené z kulinářského experimentování s jotou, gulášem a segedinem, které se jim zdají podezřelé a vyvolávají známé „to nebudu jíst“. Jídlo je silný motivátor, a když máme za odměnu pro dítě oblíbený chlebíček a čokoládovou tyčinku nebo gumový bonbón, bude z toho mít největší radost a holčička půjde jinam a nezkazí si hezký výlet.
Stejně jako ve všech prostředích na světě i v horách číhá nebezpečí. Je třeba si je uvědomit a zajistit, aby byl výlet s dítětem na hory s patřičným vybavením co nejbezpečnější. Vybavení pro dítě by mělo být stejné jako vybavení, které máme my sami. Na prvním místě jsou samozřejmě dobré turistické boty s kvalitní gumovou podrážkou, které poskytují dobrou přilnavost na kameni nebo mokrém terénu. Výběr dětských turistických bot je rok od roku větší a šetřit zde opravdu není od věci. Je potřeba myslet i na ochranu zraku – pokud vy sami nosíte sluneční brýle, mělo by je nosit i vaše dítě, zejména při procházkách ve sněhu. Pokud cesta prochází zdmi, kde je možnost pádu kamenů, je na místě i přilba .
Když chceme vzít dítě výš do kopců, musí pro rodiče vyvstat nová otázka, a to jak a kdy chránit dítě před nechtěnými zraněními či pády. Hlavní odpovědnost zde nesou rodiče. Pokud si nejste jisti, jak a co dělat, když jde o ochranu dítěte na horách, zveme vás k přečtení následujících řádků.
Foto: Klea Moss
Na vhodném místě, kdy nehrozí pád, zastavíme a pás a helmu řádně nasadíme na sebe i dítě. Připevněte k sobě a dítěti lano v manévrovací smyčce. Pokud víte, jak správně udělat osmičkový uzel, zavažte jej na jednom konci do manévrovací smyčky vašeho opasku, na druhém konci do manévrovací smyčky dětského opasku. Pokud je lano příliš dlouhé, přivažte jej na jednom konci k manévrovací smyčce dítěte a v požadované vzdálenosti od dítěte udělejte další uzel, připevněte k němu sponu s maticí a poté jej připevněte k vlastní manévrovací smyčce a samozřejmě matici zavřít. Pokud nám nevyjde osmička, postačí i obyčejný uzel, šestka. Uzel nedělejte přímo na konci lana, ale nechte dalších 10-15 cm volný konec lana, aby se uzel nerozvázal, pokud by se náhodou pohnul nebo sklouzl. Mezi námi a dítětem by mělo být 2-3 m lana, podle toho, jak je dítě samostatné.
Při chůzi do kopce jdeme před dítětem, samozřejmě tempem, které zvládne. Zde se nebavíme o zdolávání vyšších skalních skoků, kde je potřeba více lan a více znalostí, ale o technicky nepříliš náročných horských cestách. Když sjíždíme ze svahu, dítě jde před námi. Věci jsou jiné, pokud svět stojí trochu vzpřímeněji a je potřeba vyšplhat na pár kolíčků nebo překonat větší výšku na kratší vzdálenost. Dítě jde v tomto případě pomalu před námi, přičemž my na něj celou dobu dohlížíme a dbáme na to, abychom my sami stáli stabilně a měli volné ruce. Nejprve dítě vyleze na pár kroků, zastaví se, pak vyšplháme i my. Pokud se dítě kdykoli začne bát, stoupneme si za něj a lehce ho přidržíme za boky a povzbuzením mu dodáme odvahu.
Pokud jsou podél cesty ocelová lanka, která nám pomáhají cestu přelézt, je nutné z batohu vytáhnout ještě kratší nekonečnou smyčku, přivázat kovbojským uzlem k manévrovací smyčce v opasku dítěte a smyčku upevnit na opasku. druhý konec. Lano samozřejmě nerozvazujeme. Při pohybu po římse nebo hrazdě vedle drátu vždy dítě klipsem zacvakneme do drátu, protože se tak drží blíže zdi a při pádu se nehoupe. Po celou dobu se pohybujeme před dítětem a dohlížíme na něj. Pokud dítěti opravdu důvěřujeme a vidíme, že je stabilní, dovolíme mu, aby se tu a tam vzepnulo. Mladší děti však na takovou trasu nebereme, mělo by jim být minimálně 6 let, protože problémy mohou nastat, pokud je dítě příliš malé a nedosáhne na ocelové lanko. Je-li nutné lézt svisle po ocelovém lanku, dbáme na to, aby lano mezi námi a dítětem bylo neustále napnuté, čímž se omezí možnost zhoupnutí v případě pádu.
Se správným plánováním, doporučeným bezpečnostním vybavením a znalostmi dokážeme dětem vykouzlit nezapomenutelné výlety, které jsou bezpečné a pod dohledem. Děti zažívají vše nové a velké, malá nebezpečí jsou v jejich očích velká, chránit a bezpečně přecházet exponovaná místa je opravdovým dobrodružstvím. Obvykle se na ně nějakou dobu vzpomíná a září hrdostí na jejich statečnost a schopnosti. Roste v nich sebevědomí, smysl pro zodpovědnost, záliba v přírodě a pohybu v horách, a to je velmi dobrá cesta životem.
Foto: Zlatko Versegi
Text: Mateja Pšeničnik
Čeká nás plno zážitků v horách a kopcích. Pokud sami rádi chodíme do kopců, chceme se o tyto chvíle podělit se svými potomky. Je ale potřeba začít postupně, abychom je neodradili od chůze příliš náročnými výstupy. Možná napoprvé se vydejme na výlet, který trvá jen hodinu nebo dvě, ale pak postupně zvyšujme čas a náročnost. Rodiče by měli pozorovat, jak děti reagují na prostředí, jak chodí, co je přitahuje, kde se chtějí zastavit a podobně. V první řadě musí pochopit, jak dítě prožívá kopce, aby si později mohly vybrat vhodné destinace, které dítě osloví. Tajemství je ve správné motivaci, a pokud umíme dítě dobře ‚číst‘, rychle dosáhneme toho, že s námi bude chodit rádo.
Foto: Mitja Tofant
Jak na to jít
Zpříjemněme jim první delší výlety do kopců co nejvíce a nevycházejme příliš z jejich komfortní zóny. Myslete na to, že budete dlouho chodit, pečlivě sledujte předpověď počasí, abyste se vyhnuli případným bouřkám, vezměte si s sebou dostatek tekutin a teplé oblečení. Dobrá příprava na cestu nám může ušetřit mnoho starostí, pokud nás během cesty potkají nepříjemné problémy.Foto: Karin Golja Košuta
Pro pohodu dětí při výletech do hor je důležité i jídlo. Mějme s sebou alespoň nějaké jídlo, které má dítě doma a má ho rádo. Když se dostaví únava z chůze, děti většinou nejsou nadšené z kulinářského experimentování s jotou, gulášem a segedinem, které se jim zdají podezřelé a vyvolávají známé „to nebudu jíst“. Jídlo je silný motivátor, a když máme za odměnu pro dítě oblíbený chlebíček a čokoládovou tyčinku nebo gumový bonbón, bude z toho mít největší radost a holčička půjde jinam a nezkazí si hezký výlet.
Stejně jako ve všech prostředích na světě i v horách číhá nebezpečí. Je třeba si je uvědomit a zajistit, aby byl výlet s dítětem na hory s patřičným vybavením co nejbezpečnější. Vybavení pro dítě by mělo být stejné jako vybavení, které máme my sami. Na prvním místě jsou samozřejmě dobré turistické boty s kvalitní gumovou podrážkou, které poskytují dobrou přilnavost na kameni nebo mokrém terénu. Výběr dětských turistických bot je rok od roku větší a šetřit zde opravdu není od věci. Je potřeba myslet i na ochranu zraku – pokud vy sami nosíte sluneční brýle, mělo by je nosit i vaše dítě, zejména při procházkách ve sněhu. Pokud cesta prochází zdmi, kde je možnost pádu kamenů, je na místě i přilba .
Když chceme vzít dítě výš do kopců, musí pro rodiče vyvstat nová otázka, a to jak a kdy chránit dítě před nechtěnými zraněními či pády. Hlavní odpovědnost zde nesou rodiče. Pokud si nejste jisti, jak a co dělat, když jde o ochranu dítěte na horách, zveme vás k přečtení následujících řádků.
Foto: Klea Moss
Kdy tedy dítě chránit?
Prostě vždy, když je možnost pádu na strmějším svahu, a když jdeme po kamenitém terénu výše v horách, tak ho neustále chráníme. Na tento druh výletu potřebujeme vybavení pro sebe i dítě. Skládá se z helmy , horolezeckého opasku , kratšího lana (dynamického nebo statického) a případně karabiny s maticí a nekonečné smyčky (opasku). Vystačí na cca. 5 m pomocného lana (prusika) o síle 8 mm.Na vhodném místě, kdy nehrozí pád, zastavíme a pás a helmu řádně nasadíme na sebe i dítě. Připevněte k sobě a dítěti lano v manévrovací smyčce. Pokud víte, jak správně udělat osmičkový uzel, zavažte jej na jednom konci do manévrovací smyčky vašeho opasku, na druhém konci do manévrovací smyčky dětského opasku. Pokud je lano příliš dlouhé, přivažte jej na jednom konci k manévrovací smyčce dítěte a v požadované vzdálenosti od dítěte udělejte další uzel, připevněte k němu sponu s maticí a poté jej připevněte k vlastní manévrovací smyčce a samozřejmě matici zavřít. Pokud nám nevyjde osmička, postačí i obyčejný uzel, šestka. Uzel nedělejte přímo na konci lana, ale nechte dalších 10-15 cm volný konec lana, aby se uzel nerozvázal, pokud by se náhodou pohnul nebo sklouzl. Mezi námi a dítětem by mělo být 2-3 m lana, podle toho, jak je dítě samostatné.
Při chůzi do kopce jdeme před dítětem, samozřejmě tempem, které zvládne. Zde se nebavíme o zdolávání vyšších skalních skoků, kde je potřeba více lan a více znalostí, ale o technicky nepříliš náročných horských cestách. Když sjíždíme ze svahu, dítě jde před námi. Věci jsou jiné, pokud svět stojí trochu vzpřímeněji a je potřeba vyšplhat na pár kolíčků nebo překonat větší výšku na kratší vzdálenost. Dítě jde v tomto případě pomalu před námi, přičemž my na něj celou dobu dohlížíme a dbáme na to, abychom my sami stáli stabilně a měli volné ruce. Nejprve dítě vyleze na pár kroků, zastaví se, pak vyšplháme i my. Pokud se dítě kdykoli začne bát, stoupneme si za něj a lehce ho přidržíme za boky a povzbuzením mu dodáme odvahu.
Pokud jsou podél cesty ocelová lanka, která nám pomáhají cestu přelézt, je nutné z batohu vytáhnout ještě kratší nekonečnou smyčku, přivázat kovbojským uzlem k manévrovací smyčce v opasku dítěte a smyčku upevnit na opasku. druhý konec. Lano samozřejmě nerozvazujeme. Při pohybu po římse nebo hrazdě vedle drátu vždy dítě klipsem zacvakneme do drátu, protože se tak drží blíže zdi a při pádu se nehoupe. Po celou dobu se pohybujeme před dítětem a dohlížíme na něj. Pokud dítěti opravdu důvěřujeme a vidíme, že je stabilní, dovolíme mu, aby se tu a tam vzepnulo. Mladší děti však na takovou trasu nebereme, mělo by jim být minimálně 6 let, protože problémy mohou nastat, pokud je dítě příliš malé a nedosáhne na ocelové lanko. Je-li nutné lézt svisle po ocelovém lanku, dbáme na to, aby lano mezi námi a dítětem bylo neustále napnuté, čímž se omezí možnost zhoupnutí v případě pádu.
Se správným plánováním, doporučeným bezpečnostním vybavením a znalostmi dokážeme dětem vykouzlit nezapomenutelné výlety, které jsou bezpečné a pod dohledem. Děti zažívají vše nové a velké, malá nebezpečí jsou v jejich očích velká, chránit a bezpečně přecházet exponovaná místa je opravdovým dobrodružstvím. Obvykle se na ně nějakou dobu vzpomíná a září hrdostí na jejich statečnost a schopnosti. Roste v nich sebevědomí, smysl pro zodpovědnost, záliba v přírodě a pohybu v horách, a to je velmi dobrá cesta životem.
Foto: Zlatko Versegi