Kniha bratří Matiji a Janeze Turkových je rozhodně novinkou ve slovinské horské literatuře. Popisují v ní zajímavé, často dramatické události, které se odehrály v Dolomitech ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století, kdy odvážní horalé za pomoci mimořádně schopných místních průvodců objevili vrcholy této nádherné pohoří, které je podle mnoha znalců nejkrásnější na světě.
Autoři se vydali „po stopách“ dolomitských průkopníků především v oblasti Sextenských Dolomit, skupiny Marmarol, pohoří kolem Cortiny d'Ampezzo a Zoldanských Dolomit a vydali se i do Friulských Dolomit na východ. řeky Piave. Znají velmi dobře celou oblast východních Dolomit, prolezli mnoho cest bývalých horolezců – objevitelů – a zároveň zažili staré časy, kdy tyto hory byly někde „Boží zády“, těžko přístupné a neznámé. . V knize opakovaně zdůrazňovali hlubokou úctu ke starým mistrům někdejšího alpinismu, kteří se skromnými technickými prostředky a většinou úplně bez nich vyráželi na náročné túry, které ani dnes nejsou pro každého.

Celou knihou se táhne autorova velká láska k horám, zejména k Dolomitům. Ve svém psaní, které je živé a atraktivní, píší velmi přesně o historických událostech, do kterých vkládají své dojmy z absolvovaných výstupů. Vzhledem k tomu, že Dolomity navštěvuje stále více Slovinců, bude pro mnohé poučné přečíst si toto dílo bratří Turků, protože budou moci načerpat inspiraci pro ty mimořádně zajímavé prohlídky, které jsou nezaslouženě ponechány na pokoji a které většina návštěvníků obvykle nedělá. podniknout.