Kráčím, tak jdu je výjimečná kniha autora Marjana Bradeška, který se bez váhání zařazuje po bok výjimečných jmen slovinské horolezecké literatury, jako jsou Julius Kugy, France Avčin, Marijan Lipovšek či Tine Mihelič. V mnoha ohledech možná i předčí jejich výjimečné vyprávění, Bradeško totiž vyniká jako vynikající stylista, který umí mistrně předat čtenáři své myšlenky a pocity (z předmluvy Andreje Mašery).

Marjan Bradeško s vytříbeným smyslem pro slova vytváří obrazy a vyvolává ve čtenářích pocity, které je neodolatelně zvou do přírody a na hory. I když je kniha fikcí, čtenáři v ní najdou dostatek inspirace k objevování krásných míst v horách i mimo ně. Autor ve dvaatřiceti (32) příbězích popisuje své cesty z krasových plání slovinské Istrie do Triglavu, z temných roklí na úpatí Julských Alp do kopců Haloze. Prodlévá mezi rodnými kopci Polhovgradu, ale zve čtenáře i za hranice, do Západních Julských Alp a Slezských Alp. Mezitím přidává dojmy z túr mezi levandulovými poli v Provence nebo mezi jezery v Pyrenejích a nakonec vyráží na několik vícedenních túr po Slovinské horské stezce. Prostřednictvím Bradeškových popisů se line vůně předjaří, čtenář cítí záři bílých skal v horkém létě, ustupuje před zimními bouřkami, vystrašeně čeká na medvěda tam, kde žádný není, nebo se směje zajímavým příhodám, jako je záchrana psa ze zamrzlé Veliké Dniny nebo pohled na horalku v Belém potoce.

Se slovní zásobou, která se zdá nekonečná, autor dovedně vybírá ta nejvhodnější slova, aby vyjádřil své hluboké pocity a myšlenky. Čtení knihy vede k přímému pocitu spalující náklonnosti k horám, která přerůstá v čistou lásku. Každý popis Bradeška oživuje přírodu, neustále čtenáři připomíná krásy horského světa (z předmluvy Andreje Mašery).

V knize prožíváme okamžiky, kdy autor při horské túře přestává dýchat a splyne s přírodou, například když na Ratitovci poslouchá ledovou píseň hory. Bradeško svým mistrovským popisem atmosféry zprostředkovává čtenáři mrazivý a nadpozemský zážitek, který je vyjádřen prostřednictvím básně zamrzlé krajiny. Pozoruhodná je Bradeškova schopnost zprostředkovat ticho a jemnost přírody, umožňující čtenáři vnímat horský svět zcela novým způsobem.

Marjan Bradeško , také autor dvou cestovních průvodců a dvou knih o podnikání, se o svou lásku k horám se čtenáři dělí v knize Chodím, tak jdu. Jeho psaní je vyzývá, aby k horským vrcholům přistupovali s respektem a rozvahou a vzali si s sebou vzpomínky, které jim dodají sílu v každodenním životě. Tato kniha bezesporu představuje výjimečný doplněk slovinské horolezecké literatury a odhaluje autorovo hluboké spojení s horským světem.

KNIHA JE PSANÁ SLOVENSKY.